‍

Mezi nejčastější onemocnění štěňat patří vrozené vývojové vady, infekční nemoci a parazitózy. Dále se vyskytují onemocnění způsobená nevhodnou nebo nedostatečnou péčí, jako jsou průjmy zapříčiněné náhlou změnou krmné dávky, nevhodným krmivem, různá poranění, pozření cizích těles apod.

Vrozené vývojové vady

Vznikají v průběhu nitroděložního vývoje plodu a jsou buď geneticky podmíněné nebo způsobené vnějšími vlivy – fyzikálními (ionizující záření), chemickými (léčiva) nebo biologickými (virové infekce matky zejména v první třetině březosti, některé mykotoxiny).

Mezi nejčastěji se vyskytujícími je možno jmenovat kryptorchismus, oligodoncii (snížený počet zubů), vady skusu, srdeční vady, perzistující fontanelu (čivava, pomeranian), hydrocephalus (brachycefalická plemena), portosystémový zkrat (yorkshirský teriér, irský vlkodav), vady močového aparátu (ektopický ureter) aj.

Infekční onemocnění

Mláďata po odstavu bývají velmi vnímavá vůči různým infekčním činitelům, zejména v období tzv. „imunitního okna“, kdy je již přestávají chránit kolostrální protilátky získané od matky, ale dosud ještě není dostatečně vytvořená postvakcinační imunita. K tomu je nutno přičíst stres z odloučení od feny a sourozenců a příchodu do nové rodiny.

• Parvoviróza: virové onemocnění přenášené trusem infikovaných psů, kde může přežívat měsíce až roky. Vnímavé zvíře se obvykle nakazí pozřením kontaminované vody či potravy. U dospělých psů infekce většinou probíhá subklinicky, u štěňat převládá akutní průběh střevní formy parvovirózy. Mezi hlavní příznaky patří horečka, úporné zvracení a průjem, zpočátku kašovitý, postupně vodnatý s příměsí krve, odporně páchnoucí. V případě neléčené parvovirózy dochází k dehydrataci, rozvoji hypovolemického šoku s následkem akutního renálního selhání a smrti. V případě opakovaného zvracení a průjmu u štěněte je tedy nutné vyhledat pomoc veterinárního lékaře.

‍

• Coronavirus: původce méně závažného, avšak akutního a vysoce nakažlivého průjmového onemocnění mladých psů a štěňat. 

‍

• Rotavirus: způsobuje mírné průjmové onemocnění psů a koček, zejména mláďat.

‍

• Campylobacter: bakterie způsobující mírné průjmové onemocnění mladých psů (ale i ostatních druhů zvířat a člověka), především za spolupůsobení dalších faktorů snižujících odolnost (špatné podmínky, stres, jiné střevní onemocnění).

‍

• Tetanus: spory Clostridium tetani se nacházejí především v půdě, ale také v trusu domácích zvířat a lze je zachytit i v domácím prostředí – v prachu, nečistotách. Do organismu vstupují poraněnou kůží či sliznicí, je tedy třeba mít se na pozoru zejména v období přezubování, tedy mezi 3. a 7. měsícem věku štěněte.

Parazitózy

Onemocnění parazitárního původu bývají u štěňat vůbec nejčastější a můžeme je rozdělit na parazitózy vnitřní a vnější.

Vnitřní

• Giardióza: giardie způsobují průjmové onemocnění postihující především mláďata a oslabené jedince. Příznaky jsou nespecifické, průjmy se střídají se zácpou, v trusu bývá mnoho hlenu, někdy i příměs krve.
• Toxokaróza: jedna z nejčastějších parazitóz psů a koček, škrkavky jsou přenosné i na člověka. Štěně se obvykle nakazí od matky buď transplacentárním přenosem nebo sáním mléka. Toxokaróza se projevuje sípavým kašlem, výtokem z nosu, pozorujeme zvětšené břicho, zvracení, nechutenství, matnou srst, chudokrevnost, vyhublost, mohou být přítomny i křeče až epileptiformní záchvaty a mohou se vyskytnout i kožní příznaky – svědivost, kopřivka. 

Vnější

• Cheyletielóza: dravčíkovitost. Dravčíci žijí na povrchu kůže, kde nabodávají epidermis a sají tkáňový mok, dospělci se rychle pohybují, někdy se jim přezdívá „pochodující lupy“. Na kůži štěněte je pozorovatelný někdy až souvislý povlak jemných šupin, dále alopecie, svědivost. K terapii se používají léky s účinnou látkou selamektin, nutná je i sanace prostředí. Dravčíci psů napadají i člověka.

• Demodikóza: Demodex – trudník – se přenáší z feny na štěňata během prvních třech dnů života. Tito roztoči nejsou typickými parazity, jsou součástí osídlení kůže savců a k jejich přemnožení dochází při poklesu imunity. U štěňat se vyskytuje nejčastěji lokální forma, kdy okrouhlá alopetická ložiska se zvýšenou tvorbou šupin a zarudnutím pozorujeme především kolem očí, na hřbetu nosu, na lících a na čele. Dalšími formami jsou generalizovaná demodikóza postihující celé tělo nebo pododemodikóza.
• ‍Zablešení: zejména u štěňat pocházejících z horších hygienických podmínek. Na štěněti můžeme zaznamenat buď dospělce blechy nebo bleší trus ve formě drobných černých zrnek.